“Já například miluji mladého Opolského, jeho Klekání, jeho Svět smutných, jeho Pod tíhou života,” osal Jiří Orten 15. 7. 1940 v dopise Jindřichu Chalupeckému. “Tomu se asi smějete? Miluji ho právě tak jako třeba Pasternaka, ovšemže jinak, v jiné poloze.”
Podobných obdivovatelů Jana Opolského (1875–1942), básníka narozeného v Nové Pace, bylo v české poezii víc: patřil mezi ně Jakub Deml nebo Ivan Slavík, dnes třeba básník Petr Fabian nebo výtvarník Jan Hísek. A docela nedávno dovedl Václav Cílek do konečné podoby to, co naznačil už tím, že texty Jana Opolského uvedl na prvním místě v hypotetickém “českém oddělení” Borgesovy knihovny. V nakladatelství Malá Skála vydal svůj výbor z Opolského básní a próz pod názvem Staré lesy. Ač to zní neuvěřitelně, knihu si lze přes internet objednat za pouhých 89 Kč. Součástí knihy jsou i velmi poutavé vzpomínky a ohlasy souputníků a čtenářů Jana Opolského.
Opolský patří do duchovního ovzduší přelomu století, ale v Nové Pace bylo cítit jeho vliv ještě ve 20. a 30. letech, kdy už tam dorůstala generace budoucích surrealistů a členů Skupiny 42: výše zmiňovaný Jindřich Chalupecký byl shodou okolností jejich teoretikem. Editor Tomáš Hylmar nám nyní umožnil vrátit se do této doby v prvním svazku Deníků Ladislava Zívra, které mapují období 1925–1932, a to i prostřednictvím více než dvou set dobových fotografií. Knihu vydala Národní galerie a je možné si ji za 400 Kč objednat třeba na e-mailu obchodni@ngprague.cz. Že se na vydání tohot dokumentu čekalo dlouho, může doložit i vzpomínka Josefa Kroutvora ze 70. let:
“Během návštěvy položil před nás pan Zívr jakýsi popsaný sešit, skoro bych řekl skautskou kroniku budoucích moderních umělců z Nové Paky a jejího okolí. Zde byla zaznamenána setkání s malířem Františkem Grossem, fotografem Miroslavem Hákem, básníkem Josefem Kocourkem a dalšími kamarády. Text doprovázely Hákovy fotografie malého formátu, které na mě tehdy udělaly velký dojem. Na počátku pozdějších úspěchů byl tedy docela obyčejný klukovský romantismus: četba, procházky, toulky po krajině, společné debaty. Všechny kamarády spojovala touha po vyjádření vlastních pocitů, najít si vlastní cestu k modernímu umění”.
Související stránky: Nová Paka – Jan Opolský ve výboru Petra Fabiana – Ladislav Zívr.