Ladislav Zívr
Sochař z kraje červené hlíny…
Sochař Ladislav Zívr (1909–1980) po celý svůj život udržel pozornost ke všem projevům života, hmoty a nevědomí, a snad proto dokázal neustrnout ve svém uměleckém vývoji. Prošel více proměnami, přirozeně ne bez výkyvů, ale přesto je jeho dílo soudržné a završené. Vstřebal obě nejzásadnější umělecké zkušenosti moderního umění, kubismus i surrealismus, a pomáhal jim dokonce v českém prostředí dávat originální výraz.
Zvláštní kapitolou je pak spolupráce se Skupinou 42, kde byl jediným sochařem.
Ale stejně podstatnými zkušenostmi pro něho bylo hrnčířské školení a důkladné pozorování přírodních útvarů na úrovni mikrokosmu i makrokosmu. Po návratu do ústraní podkrkonošské Nové Paky, Zívrova rodiště, se všechny tyto zkušenosti zhodnotily v živé tvarové představivosti a umělcův ateliér se zaplnil množstvím osobitých plastik.
Jejich význam začal být doceňován teprve postupně, kdy už Zívrovo dílo tvořilo nepřehlédnutelný celek a kdy jeho přírodní inspirace začala nově působit nejen v souvislostech českého umění, ale i na pozadí zdevastovaných krajin.
Polemiku s Milanem Knížákem o hodnocení sochařského odkazu Ladislava Zívra lze číst zde.
Překliknout je ale možné i na podrobnější životopisné heslo Ladislava Zívra a nakladatelskou informaci o knize Konfese Ladislava Zívra (Brno 1997).