V jiných krajích by si řekli, že jsem asi z jiných krajů. Tady si řeknou, že jsem asi odsud.
V nakladatelství Kant vyšla výtvarná monografie Ladislav Zívr.Koncepce a text: Jaromír TypltFotografie: Ondřej PolákPředmluva: Jaromír ZeminaGrafická úprava: Otakar KarlasPřeklad anglické části: Stephan von PohlSoupis sochařského díla: Jaromír Typlt, Kateřina Lokvencová. Související stránky: rozhovor o knize na stanici Vltava (2. 12. 2013) – zpráva o knize v Jičínském deníku (5. 12. 2013).
Oceňujete také to zvláštně neproniknutelné vtipkování osudu? Kdybych si byl kdysi zvolil (jako se to někdy stává) pro svou literární dráhu rodné příjmení matky, jmenoval bych se dnes – SCHEJBAL. (Ale příbuzní s Tamtím Schejbalem, co se tak snadno proslavil, určitě nejsme. Můj děda, krejčí Jan Schejbal, zásluhou komunistů po roce 1948 přišel o všechno, […]
Zachovali naprosté soustředění a nepřestávali hrát. Cítili přesně, že pravá improvizace se ruší teprve na vnitřní příkaz, ne na vnější! Díky jim! Nafackovat špatným posluchačům.Básník Jaromír Typlt obdržel veřejnou facku od dvou pseudolevicových publicistů za nechuť vůči kategorii “angažovaného umění”. Paradoxní je, že se tak stalo na společném koncertním vystoupení s improvizující skupinou The Pololáníks: […]
Ve světle “nemilosrdného boje proti dominantnímu polistopadovému diskurzu”, jehož nejbližším terčem se má teď stát novinář Adam Drda, musím znovu připomenout věty, které na veřejné facebookové diskusi v září tohoto roku zcela bez rozpaků pustil do světa zástupce ředitele Ústavu pro českou literaturu Karel Piorecký: “Česká básnická pravice by se měla myslím trochu uklidnit a sjednotit. […]
Ve světle “nemilosrdného boje proti dominantnímu polistopadovému diskurzu”, jehož nejbližším terčem se má teď stát novinář Adam Drda, musím znovu připomenout věty, které na veřejné facebookové diskusi v září tohoto roku zcela bez rozpaků pustil do světa zástupce ředitele Ústavu pro českou literaturu Karel Piorecký: “Česká básnická pravice by se měla myslím trochu uklidnit a sjednotit. […]
Myslím, že veřejnost by měla vědět o tom, jaké dopisy začínají chodit různým lidem. Novináře Adama Drdu oslovují přesně ti, kteří mě přišli 19. 11. do Tranzitdisplay fackovat, pouhý den poté: Čest práci soudruhu Adame, vyhlásili jsme nemilosrdný boj dominantnímu polistopadovému diskurzu a jeho hlídacím psům v různých sférách debaty: poezie, literatura, publicistika, politika etc. […]
Ve světle “nemilosrdného boje proti dominantnímu polistopadovému diskurzu”, jehož nejbližším terčem se má teď stát novinář Adam Drda, musím znovu připomenout věty, které na veřejné facebookové diskusi v září tohoto roku zcela bez rozpaků pustil do světa místopředseda Ústavu pro českou literaturu Karel Piorecký: “Česká básnická pravice by se měla myslím trochu uklidnit a sjednotit. […]
No a co, vy mladí talenti? Tak jste si tedy dodali kuráže, dorazili jste na moje veřejné vystoupení a před pár desítkami lidí jste mi dali facku. Dokonce dvě, protože o tu druhou jsem si sám nahlas řekl. Takových siláckých kousků si můžete natropit, kolik chcete – vaši avantgardističtí pradědečkové vám pro ně dávno zajistili beztrestnost, […]
No a co, vy mladí talenti? Tak jste si tedy dodali kuráže, dorazili jste na moje veřejné vystoupení a před pár desítkami lidí jste mi dali facku. Dokonce dvě, protože o tu druhou jsem si sám nahlas řekl. Takových siláckých kousků si můžete natropit, kolik chcete – vaši avantgardističtí pradědečkové vám pro ně dávno zajistili […]
Kniha Ladislav Zívr: Deníky 1943–1944 je už na světě bezmála rok – vydala ji Národní galerie v Praze na sklonku roku 2012 v ediční přípravě Tomáše Hylmara –, a přece zatím nezaznamenala žádný ohlas. Po pravdě, vůbec se o ní neví. Jako by ani nebyla. Přitom je to kniha, kterou bych sám za sebe velmi […]