Než dojde k dalšímu přísunu informací, přejděte odsud třeba na stránky grafika a měditepce Vojtěcha Jiráska.
Pozoruhodná je malířka Kateřina Jirásková, “přírodní bytost”, pronikající malbou kamsi do nitra země.
Zajímavou postavou je také sochař Albert Králiček. Zvlášť když vám oplácává tvář sádrou, stává se zajímavou postavou.
Stránky Open Artu Nová Paka nabízejí další odkazy, kam zajít a koho navštívit: co takhle například Theatre de l´art brut?
Duchárna
(Blouznivci: Podkrkonoší, film FAMU, režie Filip Rejč)
Gymnázium
Nemám zatím paměť na to, abych vzpomínal. K stáru to prý bude lepší. Docela nedávno mi jeden známý z Prahy musel připomenout, že jsem mu před lety vyprávěl, jak na gymnáziu chodíme „na hory“. „Nejdeš na hory?“ — to bývala o přestávkách docela častá výzva. Vždyť z oken záchodků v nejvyšším patře se nabízí opravdu úchvatný výhled na Krkonoše…
To všechno se pozvolna zasouvá někam, kde už je to spíš nepaměť než paměť.
Nerad bych jenom, aby to nakonec dopadlo podle oblíbeného hesla „špatné se zapomíná a dobré zůstane“. Byla by přece věčná škoda zapomenout celou tu střední školu bezpáteřnictví, prolhanosti, podpásovek a a čachrů — včetně vlastní zaslepenosti a připosranosti — když už se právě pro nás v letech kolem politického převratu otevřela i s maturitou.
Abych neútočil na nikoho cizího, připomenu, co je pro mě samotného nejtrapnější: jak si mě v průběhu prvního stávkového týdne po 17. listopadu zavolali do ředitelny a tam mě pomalu a přátelsky a bez diskuse zpracovávali, ať neblbneme, že jsme v tom sami, že nás nikdo nepodpoří a že si to zbytečně odneseme… Nebyl jsem hrdina, myslel jsem na zadní kolečka, a tak jsem nakonec souhlasil s odvoláním naší stávky. Jinde to naštěstí vydrželi až do konce.
(2000, příspěvek do almanachu k výročí založení gymnázia v Nové Pace)
Dráža – Snad už nikdy potom jsem neměl tak živý pocit, že psaní poezie úzce souvisí s jasnozřivostí a že existuje jedno společné tajemné jádro, které spojuje inspiraci uměleckou i vědeckou, náboženskou meditaci i soustředění šachových mistrů.
(2010)
číst celý text
Sup – Celé čtyři roky mi pomáhal snášet nepřetržitý nápor všemožných definic, se kterými se toho celkem vzato nedá moc nadělat, protože středoškolskému studentovi padají na hlavu už hotové, prověřené a v dost závratném množství. Kapalina je. Logaritmická funkce je. Romantismus je. V takových chvílích není nic cennějšího, než když někdo vedle vás s plnou vážností prohlásí, že „čas má platnost jen ve větších úsecích“, a dokazuje to tím, že mu na hodinkách upadla vteřinová ručička.
(2010)
číst celý text