V jiných krajích by si řekli, že jsem asi z jiných krajů. Tady si řeknou, že jsem asi odsud.
Dnes těsně před probuzením se mi zdálo o koncertu rockové kapely, která do jedné skladby místo sóla pustila zvukový záznam rezonance krystalu. Znělo to jako silný, ale proměnlivý hukot se zvláštním přepětím, jaké člověk slyší, když má hlavu jako střep. Dal jsem se pak do řeči shodou okolností právě s tím muzikantem, který záznam pořídil […]
Přesně na den letního slunovratu, 21. června 2007, jsme odehráli Lodní deník na Wolkerově Prostějově. Bylo to jako zlý sen. Naštěstí jsme krátce předtím zažili představení v Liberci a vzápětí ještě jedno na open-air festivalu v Hradci Králové, takže jsme se potkali i s diváky, kteří svou odezvou a zájmem (někdy dokonce neskrývaným nadšením) pomohli […]
„A tak jednou nadejde i to poslední odpoledne v roce, kdy před dvacítkou lidí shromážděných v syrovém podzemí černé kuchyně středověkého hradu odehraje se Camusův Pád, ale pro jistotu celý litevsky, aby se nikdo ani nepokoušel porozumět jednotlivým slovům, která v tom odlehlém koutě severovýchodních Čech budou stejně znít jen jako tajemná zaklínadla. V onom […]
Když jsem ještě studoval českou literaturu na pražské filozofické fakultě a potřeboval jsem se vypovídat z nějakých svých teoretických zmatků, šel jsem s tím obvykle za Jiřím Brabcem. Rozvrh jsem si mnoho let organizoval tak, abych nepřišel o žádnou z jeho přednášek. Dodnes si je připomínám, vracejí se mi některé poznámky na okraj, ale i […]
Slovní hříčka ze zápisků básníka D. Ž. Bora dostává teď v Liberci nový rozměr. Firma Tesco velkými nápisy ubezpečuje, že provoz supermarketu zůstane nepřerušen, a z fasády zatím stavební firmy rychlým tempem servávají ty ohromné, temně prorezlé ocelové pláty, díky kterým budova obchodního domu dokázala působit tak uzavřeně a neproniknutelně. Tak zvláštně neobchodně, netržně, jako […]
Jistý Kopáč napsal v jistém literárním portálu, na který se ani nesluší odkazovat přímým přepojením, komentář k letošní Ortenově ceně. Tón je už sám o sobě nehorázný. Jak jinak. Ale k tomu si ještě mnozí velmi dobře vzpomínáme, jak jistý Kopáč celá léta seděl skoro ve všech komisích grantů i soutěží a jak tam nepokrytě […]
Nečekal bych, že se mi někdy zasteskne po těch časech, kdy se z vyšší moci dalo zasáhnout proti nějaké knížce, stáhnout ji ze všech knihkupectví, zabavit celý náklad a poslat ho do stoupy, aby nenávratně zmizel ze světa. Ale těžko si představit jiný způsob nápravy u takové ediční nehoráznosti, jakou je letošní vydání Velkého románu […]
Vzpomínám si, že v době, kdy jsem ještě četl Tvar (před patnácti lety?) bylo velmi populární jméno Typlt. Výtvory tohoto člověka a humbuk kolem něho mi naprosto připadly samoúčelné, svrchovaně hloupé – přece jsem však tehdy toužil věřit, že i dnes kolem mne se děje něco velkého, co jsem znal z minulosti. Člověk je tak uzpůsoben, že […]
Nevím, jestli můj hlas může někoho odradit, ale i kdyby šlo o jediného člověka, má to smysl: v žádném případě nikdo nekupujte Velký román Ladislava Klímy v tom lákavě levném vydání (99 Kč…), kterým se nás letos na podzim rozhodlo obšťastnit nakladatelství KMa – Levné knihy. To není jen šunt: to je trestuhodná ohavnost, která […]
Jak jsem rovněž napsal v té předmluvě, bohatství české „mladé“ poezie se mi zdá nejlépe vyvracet tvrzení – rozšířené dnes i „na Západě“ – že kultura postkomunistických zemí nic zajímavého nenabízí. Nemění na tom nic ani to, že oficiální kritika si z mladých nejvíc cení těch nejméně inspirovaných (ne-li pouhých výrobců textů a básní): spíš […]