Rubrika: Blog

Člověka, který nemá soudnost, je nejlepší sledovat jako komickou figuru. Propadá se to sice na úroveň studentského humoru, kdy se tajně dělají čárky, kolikrát se potrhlý profesor zase zapomněl a převyprávěl tisíckrát slyšenou historku, ale někdy jiný způsob psychické sebeobrany prostě nezbývá. Stačí jen konstatovat: Jiří Trávníček se opět vrátil na stránky Hostu se svými […]

Člověka, který nemá soudnost, je nejlepší sledovat jako komickou figuru. Propadá se to sice na úroveň studentského humoru, kdy se tajně dělají čárky, kolikrát se potrhlý profesor zase zapomněl a převyprávěl svou tisíckrát slyšenou historku, ale někdy jiný způsob psychické sebeobrany prostě nezbývá. Stačí jen konstatovat: Jiří Trávníček se opět vrátil na stránky Hostu se […]

(tip na knížku) Bohumil Doležal bere čtenářům poezie půdu pod nohama. Pro mě osobně znamenaly jeho kritiky iniciační zážitek, na který sotva kdy můžu zapomenout. Stačilo pár čísel Tváře v pravou chvíli, v čase mých prvních středoškolských závratí nad nejhlubinnějšími hlubinami holanovského slova, a tu najednou k mému zděšení z těch hlubin povstala jakási temná […]

Několikrát se mi na ten dopis v posledních měsících vybavil, ale hledat jsem ho nešel. Až se mi teď sám připletl do ruky, když jsem se pustil do starých papírů za úplně jinou vzpomínkou. „Vážený soudruhu, děkujeme za příspěvky, které jste zaslal k posouzení. K otištění je bohužel nevyužijeme. Námět povídky je sice zajímavý, špatný není ani způsob […]

(tip na knížku) Jiří Červenka byl první básník, kterého jsem v životě potkal. Zjevil se mi ovšem incognito, maskován za kastelána. Jako student gymnázia jsem u něj dvakrát o prázdninách průvodcoval na hradě Pecka. O pauzách Červenka s potutelným úsměvem poslouchal moje fantazírování o umění a literatuře, sem tam utrousil nějakou lehce ironickou poznámku, pak […]

Na jaře jsem doslova zhltal dva díly Černé sanitky – knížky o „zaručných zprávách“, fámách a moderních legendách, kterou sepsal folklorista Petr Janeček. U takových knížek se člověk musí ptát, jak to, že nevznikly už dávno. Vždyť ty poklady doslova ležely na ulici… Každý z nás se s tím znovu a znovu setkává. S pobavením jsem tu narazil […]

Dnes vyšel v Reflexu (28/08) – na str. 56, věnované výtvarnému umění – krátký “profesní” rozhovůrek v rubrice Jak se má. A jak se tedy mám? V těchto dnech se musím pomalu loučit s opravdu mimořádnou výstavou – retrospektivou fotografa Viktora Koláře, kterou jsme uspořádali v nově založené liberecké Galerii U Rytíře. Kdekdo nám říká, […]

Ve dnech 25.–29. května jsem nechal svoje webové stránky “stávkovat” na podporu Kulturních dnů neklidu, které vyvolala protikulturní politika hlavního města Prahy. Jde ale o víc: o vztah celé české společnosti k vlastní kultuře. Myslím, že je zcela otřesný. Jako tvůrčí člověk se v této zemi opravdu necítím dobře. Samozřejmě se mě osobně dotýká skutečnost, […]

Asi tak před týdnem mi začalo být opravdu zle. Přestal jsem vidět jakékoliv východisko. Kultura v téhle zemi očividně chcípá. Kdekoliv člověk ještě mohl brát sílu, setkává se teď už jenom s únavou, uštvaností a marností, protože z tvůrčích lidí si už jen málokdo může dovolit dělat to, co by měl. Buď bojuje o základní […]

Na obrázku je grafický záznam zvukových vln při vyslovení slova “stisk“. Vybral jsem jen jednu z asi čtyřiceti variant, které jsem si nahrál. Je to podle mě asi nejvýstižnější odpověď všem, kdo se ptají, proč se moje poslední knížka jmenuje právě Stisk. Jako vysvětlení by měl totiž úplně stačit ten pocit na jazyku, jak to […]