Nepřestávám myslet na jedno místo z knižního rozhovoru, který s architektem Karlem Hubáčkem vedl Rostislav Švácha (1996):
“Z Ještědu jsme například měli zkušenost s působením slunečního záření. Z jedné strany slunce plášť intenzivně otepluje, na druhé straně zůstává teplota minusová. Proto má plášť Ještědu šedesát čtyři spár pro vyrovnávání rozdílu v jejich namáhání.”
Zdánlivě zcela racionální, technická věc: ale proč číslo šedesát čtyři tak přesně odpovídá počtu obrazců, které vypovídají o všech možných podobách proměn mezi prvky horka a chladu, světla a tmy, yin a yang?
Aby bylo jasno, že mi tu nejde jen o nějakou volnou asociaci, dodávám raději ihned překlad z čínštiny: yin znamená doslovně stinné místo (severní svah hory), yang slunečné místo (jižní svah hory).
Od hory Ještěd jsem se tedy nevzdálil, i když jsem zamířil ke knize 64 hexagramů, známé po celém světě pod názvem Kniha proměn (Yi Jing).
Jejím hlavním tématem je vyrovnávání světla a stínu a Hubáčkova architektura se zcela intuitivně, ale zřejmě podle nějaké nutnosti dotkla orákula, které prý bylo kdysi vyčteno ze želvího krunýře a dalo základ všem hlavním proudům tradičního čínského myšlení.
Nevím, jestli tohle někdo někdy Karlu Hubáčkovi řekl.
Při jediném setkání s ním – došlo k němu v roce 2005 v liberecké Malé výstavní síni při zahájení výstavy fotografií Jiřího Jiroutka Fenomén Ještěd a připomín mi ho černobílý snímek Karla Doška – jsem k tomu nesebral odvahu.
Možná by mu to připadalo jen jako nesmyslné blouznění.
Vůbec jsem mu tehdy asi nedokázal říct nic zvláštního. A dá se vůbec někomu sdělit, že vytvořil něco natolik mimořádného, že se to stalo jedním z hlavních úběžníků vašeho života?
Během svých libereckých let jsem se na Ještěd díval každý den. Hledal jsem ho očima. Potřeboval jsem o něm vědět.
Byl mou Knihou proměn…
Karel Hubáček zemřel 23. listopadu 2011 ve věku 87 let.
Související stránky: Fenomén Ješted – Yi Jing.