(Ladislav Postupa se narodil 21. září 1929 v Náchodě, zemřel 14. května 2016 v Liberci.)
Nezdá se, že by se to zjevilo jen na okamžik. Spíš je otázka, jestli to vůbec někdy ještě zmizí. Vypadá to jako neodbytná představa. Už asi neustoupí zpět do tmy, ze které se vynořila. Naopak se bude tlačit dopředu, násilně se vnucovat pozornosti, zabírat celou šíři zorného pole. Taková představa na vědomí doslova „dotírá“: je cítit její tření, bezprostřední dotyk povrchu.
Ačkoliv se Ladislav Postupa už dávno necítí být fotografem, nutno říci, že jestli dokázal tradiční černobílou fotografickou techniku k něčemu dokonale využít, pak je to právě zachycení povrchových struktur. Jako jeden z určujících členů libereckého Studia výtvarné fotografie v 60. letech nemohl zůstat nedotčený zásadní dobovou inspirací, která na toto sdružení zapůsobila – tzv. informelem, poetikou odřených zdí, zrezivělých kovů, rozkládajících se látek apod.
Ale Postupa se zachoval jako portrétista, který sice pomocí ateliérového osvětlení dokáže ve tváři detailně prokreslit každý pór a každou vrásku, avšak nezapomíná, že tajemství oné tváře má základ v něčem jiném.
Zajímá nás přece hlavně to, s čím se k nám obrací. Co pro nás setkání s ní bude znamenat. Poznání? Ohrožení? Přátelství? Noční můru?
Postupa nás přiměl dívat se s touto otázkou na staré kovové nářadí, na zahozené předměty z domácností, ale od první poloviny 70. let začal promyšleně vytvářet zjevení zcela nová, nezávislá na nálezech v realitě. Původní surové struktury se přeměnily ve zvláštní ornamentální rastry a tkáně, výrazně se rýsující na neutrálním pozadí.
Zároveň s tím bylo čím dál jasnější, že Ladislav Postupa se v každém svém obraze snaží dospět ke srozumitelnému symbolu. Rozpoznáváme základní situace a vztahy, odhadujeme význam postojů a gest. A proto lze chápat, že Ladislav Postupa dnes sám sebe označuje spíše za grafika než za fotografa. Vytváří totiž znaky, který by už bylo někdy možné číst jako piktogram – obrazové písmo.
(2009)
S použitím fotografie Ladislava Postupy “Strůjce”.
1 komentář u „Ladislav Postupa“
[…] Ačkoliv se Ladislav Postupa už dávno necítí být fotografem, nutno říci, že jestli dokázal tradiční černobílou fotografickou techniku k něčemu dokonale využít, pak je to právě zachycení povrchových struktur. Jako jeden z určujících členů libereckého Studia výtvarné fotografie v 60. letech nemohl zůstat nedotčený zásadní dobovou inspirací, která na toto sdružení zapůsobila – tzv. informelem, poetikou odřených zdí, zrezivělých kovů, rozkládajících se látek apod. Ale Postupa se zachoval jako portrétista, který sice pomocí ateliérového osvětlení dokáže ve tváři detailně prokreslit každý pór a každou vrásku, avšak nezapomíná, že tajemství oné tváře má základ v něčem jiném. číst celý text […]