Oceňujete také to zvláštně neproniknutelné vtipkování osudu?
Kdybych si byl kdysi zvolil (jako se to někdy stává) pro svou literární dráhu rodné příjmení matky, jmenoval bych se dnes – SCHEJBAL.
(Ale příbuzní s Tamtím Schejbalem, co se tak snadno proslavil, určitě nejsme. Můj děda, krejčí Jan Schejbal, zásluhou komunistů po roce 1948 přišel o všechno, co si celý život budoval, a nakonec poměrně v bídě předčasně zemřel, takže moc pochopení pro určité myšlenky v naší rodině nezůstalo.)