Během přípravy na veřejný rozhovor s Vladimírem Kokoliou v Topičově salonu jsem mimo jiné otevřel Jungmannův slovník. Výstava se jmenuje No Problem, tak jsem si zkusi nalistovat “problém”. Ale čeština v Jungmannově době ještě problém zjevně neměla.
Bylo to zatím jen prázdné místo mezi dvěma slovy:
“probleknu”
a
“problesknu”.
První z těch slov se nám dodnes ozývá v blekotání a znamenalo něco jako nechtěné podřeknutí. Druhé z těch slov známe, “probleskuje” nám myšlenka, nápad, “záblesk” vědomí.
A to, co zveme problém, bývá opravdu někde tam: mezi řečí, která se pouští na špacír, a krátkým vhledem do toho, jak to, co je, asi je.
Rubriky