Pravidelná rubrika Haló, tady čistička, kterou pro literární obtýdeník Tvar píše teplický Patrik Linhart, nás v posledním čísle (2011/17, vyšlo 20. října) bez varování uvádí přímo do pakárny:
Na Novopacku se duch spiritistů (jaký to obrat duch duchařů!) projevuje rozličnými způsoby. Nejenže na věky poznamenal takové autory, jako je Jan Opolský, Josef Kocourek, Jaromír Typlt, ale emanuje se i v človínech méně disponovaných. Na zdi u zastávky v centru městečka je epochální nápis SKÝNI DO PÍČI, o několik metrů dál stojí ROCK + METAL BAR KRCHOV a na konci města je návěstí s nápisem TYPICKY ČESKÁ KUCHYNĚ, což zdůrazňuje mohutný černoch v kuchařském dresu. Zvláštní, že tento genius loci působí na tak malém prostoru a kontrastuje s hostilním duchem Liberce a Jablonce a slovohluchým číšníkem v nedaleké Čisté, který slovo cola neslyší v žádném pádě, ba ani při placení. Přitom to černé svinstvo s matoucím názvem dokáže náramně vyramovat žaludek.
Musím dodat, že to rozhodně není poprvé, co každodenní úkazy Nové Paky zapůsobily na pozorovatele odjinud jako jako zaznamenáníhodný doklad zděděné potrhlosti.
Asi před deseti lety vyšel v revui Analogon doslovný zápis z jednání novopacké místní organizace ODS, který bezděčně pokračoval v duchu pseudoscénářů Vratislava Effenbergera.
A bude to už dobrých dvacet let, co jsem v kterémsi literárním časopise zaznamenal krátkou glosu, že při průjezdu Novou Pakou stojí za to se na náměstí pozastavit u inzertní vývěsky. Dlouho jí totiž vévodila nabídka PRODÁM KOZYČKU.