“Přes všechny kritické poznámky, které jsem tu vůči surrealistům vyslovil, musím říct, že považuji za zarážející zaslepenost, jak jsou v posledních dvaceti letech v české kultuře přehlíženi a odsouváni na okraj. Analogon je považován bezmála za jakýsi útulek grafomanů, a přitom přináší v každém čísle neobyčejně zajímavé studie a překlady, ústřední téma je pokaždé zachyceno z velmi překvapivých úhlů pohledu, a bez větší pozornosti se tu zveřejňuje i původní tvorba, která pak náhle může zapůsobit až jako zjevení – vzpomeňme jen na nedávný ohlas textů Jiřího Sádla. Přitom ty důvody, proč dnes surrealisté skončili v izolaci, jsou vlastně hloupé – „málo se zapojují”, aby se tak řeklo.”
To je jedna z nepoužitých odpovědí, která se nevešla ani do rozšířené verze diskuse Surrealismus hůl nikdy nedržel, hned ji zlomil. V úplné verzi ji zveřejnil až web Analogonu – na serveru Lidovky.cz je dostupná jen pokrácená verze, což není důsledkem cenzury ani redakční přísnosti, ale redakčního nezájmu.
Podnětem k setkání byla výstava probíhající v letohrádku Hvězda.
V redakci Lidových novin se diskuse zúčastnili za Surrealistickou skupinu František Dryje a Bruno Solařík, já jsem spolu s historikem Jakubem Vaníčkem zastupoval “nezávislé”. Rozhovor vedl Jiří Peňás.
Velmi pokrácená tištěná verze pokryla jednu tiskovou stranu sobotní přílohy Orientace 24. 9. 2011.