Kritici píšící o industriální hudbě by se měli, zdá se, začíst do symbolistické prózy. Protože zvukové dění, které Josef K. Šlejhar (1864–1914) tak podrobně a sugestivně popisuje v románu Peklo z roku 1905, už není podáno jako pouhý sluchový dojem z továrny (v tomto případě cukrovaru), ale skutečně jako hudební zážitek. Šlejhar tu možná intuitivně předběhl svou dobu o několik desetiletí.
Na okraj připomínám, že v létě 2008 vydal hudební časopis His Voice velice podařené tématické číslo Imaginární hudba (4/2008), ve kterém byly zmapovány světové i české literární texty s určitou vizí hudby. Šlejhar ovšem autorům čísla unikl. Snad v některém příštím?
Související stránky: Šlejhar na Wikipedii – His Voice 4/2008 – Industriál.