“Milý a dobrý Mácho. Těch 7000 K, co jsem za Tebe dostal, za to, že jsem Tě udělal tak, jaks nevypadal, už nemám. Zčásti jsem Tě propil – projedl a prokouřil. Prosím Tě, nediv se!”
Ladislav Zívr, deník 27. 1. 1943
Nepřipomenout si Máchu v listopadu. Nepřipomenout si ho dvě stě let od narození. Nepřipomenout si si ho právě tehdy, když je jeho jméno citováno příliš často a kýmkoliv. Nepřipomenout si ho navzdory tomu.
To bych asi nedokázal.
Tak to aspoň obcházím prostřednictvím jednoho svého staršího textu o tom, jak Máchu vyportrétoval sochař Ladislav Zívr.
Zámlka
Ve třech verších Mácha hned dvakrát zopakoval slovo „země”, u kterého Zívr, hrnčířský synek od dětství přitahovaný hlínou a všemi jejími proměnami, musel zákonitě zpozornět, kdekoliv na něj narazil. Stačí připomenout, že i svou Konfesi z let 1966-67 uzavřel veršem Robinsona Jefferse „Je čas, abychom opět políbili zemi”. Pokud tedy ze tří Máchových veršů vybral právě ten jediný, ve kterém slovo „země” výslovně nezaznívá, bylo to vědomé rozhodnutí nechat to nejpodstatnější jenom v náznaku. Vymknout se z doslovnosti a vepsat jen šifru.
číst celý text
Sochu Portrét Karla Hynka Máchy (1942) vyfotografoval Ondřej Polák.