V Týdeníku Rozhlas č. 12/2007 vyšel rozhovor se spisovatelem Pavlem Kosatíkem, který se zabývá kulturními dějinami 20. století, a právě z tohoto pohledu velmi ocenil dobu, v níž teď žijeme, za to, že je „konečně relativně klidná, bez dramat“. Bez politických převratů, poprav, okupací, pracovních táborů, výslechů na policii a všudypřítomných udavačů – takhle asi pochopí Kosatíka čtenář, který do české kotliny nespadl z Marsu.
Jenže rozhovor vedl Radim Kopáč, a tomu Kosatíkova představa, že lidé u nás mají konečně klid na sobě pracovat a věci mohou nazrávat svým vlastním tempem, přišla zjevně příliš bukolická, takže se hned nechal slyšet, že on naopak dramata ke svému životu potřebuje: „Já se bez dramat nudím.“
Myslím, že by to stálo za prověření. Buďto zde promluvil otrlý muž, kterého nezlomí ani nějakých těch pár let v uranových dolech, nebo jelimánek, který toho v životě ještě moc nezažil. Nudí se bez dramat, protože si ještě nedokáže domyslet, že jedno jediné takové drama může vmžiku zničit lidský život. Nenávratně. A proč hned přivolávat dramata dějinná: člověk může vyhořet, tragicky se mu rozpadne životní vztah, ochromí ho následky těžké nemoci. Dokud se mu něco takového nestane, může se třeba i nudit, nedokáže-li si pro svůj „obyčejný život“ najít lepší náplň.
Rozhodně ale nepřeji Radimu Kopáčovi větší drama, než jaké si skutečně zaslouží. Vzpomínám si, jak před pár lety v rádiu ublíženě kňoural, že ho zlý Igor Fic v literární polemice nazval „sviní“. Přitom sám tiskl kritiky, ve kterých zcela běžně volal po tom, aby byl ten či onen nakopán do prdele. Ve chvíli, kdy se mu to po zásluze vrátilo, zažíval najednou nevídané drama. Právě tak jako před rokem, kdy hodlal obohatit svou bibliografii sestavením reprezentativní antologie z české poezie 90. let, ale musel od toho záměru odstoupit, protože část autorů, a ne právě zanedbatelná, výslovně odmítla spolupracovat na čemkoliv, co má s Radimem Kopáčem něco společného. Bylo to takové drobné zúčtování za bezostyšnost, se kterou se během několika let hodlal stát nejzasloužilejším editorem, nejvlivnějším kritikem, nejhorlivějším propagátorem a nejpronikavějším myslitelem současné české literatury.
Pokud se nám Radim Kopáč znovu začíná nudit, mohlo by se mu od toho neblahého stavu odpomoci třeba tím, že by někdo konečně prověřil, jakou cestou se tak „samozřejmě“ dostal k teplému místu šéfredaktora internetového portálu, zřizovaného za peníze Ministerstva kultury. Nutnost obhájit toto místo ve veřejně vypsaném konkursu by totiž poutavě zdramatizovala dosavadní vleklé bezčasí kamarádské protekce, kdy ruka ruku myje a úřad všechno přikryje. Alespoň fraška by mohla být předvedena! Jenže tohle u nás kdekdo píše a nahlas říká už několik let a odpovědná místa stejně nic neslyší.
Potom není divu, že se Radimu Kopáčovi nedostává náležitého vzrušení a mimoděk se dovolává oněch dobrodružných časů, kdy se sice odehrávaly velké příběhy, ovšem za cenu hrůzně zpustošených lidských osudů.