V suterénu Krajské vědecké knihovny v Liberci je v těchto týdnech možné narazit na neobvyklý sloup se sloupci textů.
Pavel Novotný takto zveřejnil “výsek ze svého celoživotního projektu” Tramvestie.
Úzkokolejná tramvajová linka mezi Libercem a Jabloncem se láme zatáčkami z kopce do kopce, projíždí vesnicemi, závodí s vlakem, chvíli se řítí i lesem. Jedno město postupně řídne, mění se v ruiny, rozpadá se, pak se to všechno zase skládá dohromady – Liberec přechází v Jablonec a naopak.
Tahle proměna trvá přibližně půl hodiny, slovy ji lze těžko popsat – zvlášť, je-li na to člověk sám. Jedno „já” tuhle jízdu prostě nemůže obsáhnout, vlastně už proto, že slovní i fyzická osamocenost je v přímém rozporu s principem hromadné dopravy. Na zachycení takovéhle jízdy musí mít člověk lidi.
Takže čas od času nacpu některého ze svých přátel do tramvaje č. 11, postavím ho k zadnímu oknu, připnu mu mikrofon a nutím ho nepřetržitě popisovat ubíhající krajinu. Je to boj: mluvčího zpravidla pobízím dloubáním pod žebra, kletbami, výhrůžkami a podobně. Pracně získaný hlasový záznam přepisuji do textu, který pak jako materiál dál stříhám, doplňuji, rozvádím, krátím, rytmizuji atd., takže s ním vlastně už zacházím jako s vlastním textem. 
Takováhle „krádež” mi práci na textu nijak neusnadňuje, spíš naopak, je to složitý balanc mezi mnou a tím druhým, ani jeden z nás nesmí vypadnout ze hry. V každém případě je takový způsob práce neuvěřitelně napínavý, protože tak neproniknu jen do krajiny (prostřednictvím zpětné rekonstrukce na základě nahrávky), ale i do hlav svých přátel, nebo přesněji: do jejich slovních zásobáren. Leckomu by se takový postup mohl zdát indiskrétní či nemorální; namítnu, že mě nezajímá soukromí, nesbírám drby, sbírám slova. A na slovech jako takových nic moc indiskrétního není. Jednotlivé jízdy pro přehlednost opatřuji kódem, odkazujícím na jméno nahrané osoby, datum a čas záznamu. Pruh textu se dá projet od začátku až na konečnou, můžeme přestoupit do zpátečního směru a jet zpátky, dá se jezdit pořád dokola, dá se třeba i porovnávat, kdo co říká mezi tou a tou stanicí, v případě nevolnosti lze samozřejmě kdykoli vystoupit…
Pavel Novotný
Slovní materiál poskytly následující osoby:
Josef Straka, Jan Budňák, Jeník Vavříček, Nikola Mizerová, Jan Měřička, Helena Skalická, Ivan Acher, Jana Vébrová, Jaromír Typlt a Maruna.
Graficky upravil Jan Měřička.