„Kdo v jisté, nepojmenovatelné vteřině nezaslechl ve slově rozloučení kvílet spalované smolné louče? Někoho jsme vyprovodili až na práh a hořekujíce, svítíme mu na cestu. V té chvíli plane hoře třemi jazyky jediného ohnivého plamene: horkostí, horoucností a hořkostí.“
(D. Ž. Bor: Abeceda stvoření.)
V sobotu 11. 12. 2010 zemřel Vladislav Zadrobílek. Pro ty, kteří ještě tápou, dodávám “upřesňující” jméno: D. Ž. Bor. Nakladatelství Trigon, spousta knih a výstav… a on by sám by asi nejraději slyšel ještě připomenutí: Žabí Hlen. Ztráta, kterou ještě pocítíme.
“Potom se něco stane: začínám neznámým způsobem mlčet. Nevím, co to bylo – a tak se probouzím.”
(D. Ž. Bor: Časobraní.)
Ve čtvrtek 14. 12. odpoledne odvysílal Český rozhlas v Mozaice Vltavy krátké vzpomenutí na D. Ž. Bora, které je možné si poslechnout nebo stáhnout zde.
Ve Tvaru č. 1/2011 vyšel 6. 1. 2011 vzpomínkový blok na Vladislava Zadrobílka, do kterého přispěli Igor Fic, Josef Hrubý, Vladimír Kokolia a Božena Správcová. Svou vzpomínku jsem nazval Vznik odtud.
Foto Martin Vlček (2005)