Loni na podzim se to nějak sešlo, že se mi hned ve dvou krátkých textech připomněl František Halas. První text byl psán pro surrealistickou revui Analogon jako odpověď na anketní otázku o vztahu poezie a reality, kterou položil Petr Král. Anketa byla otištěna v Analogonu č. 77. Ke druhému textu dal podnět Petr Borkovec, který po výběru básní do ročenky nakladatelství Host požádal všechny autory o komentáře k tomu, za jakých okolností básně vznikly.
Obavy (Poezie a realita)
Podle známé básně Františka Halase je poezie právě „tím s čím si zahrávám / až to tam jednou dolehne“.
číst celý text
Ucukne vzhůru
„Když píšu, dostávám se pořád k takové té divné hranici ne-živý, ne-mrtvý, teď-nikdy, zkoumám to pořád a je mi z toho samotnému divně, jako bych to ani neměl dělat – jako bych něco věděl, ale přitom o tom nesměl nic vědět.“
To jsem si zapsal, když jsem se proškrtal ke konečnému znění Ucukne vzhůru. A vzpomněl jsem si zase na Halase, který to měl nějak podobně.
číst celý text
Související stránky: Analogon 77 – Ročenka Hostu.