Aby se svět dal dostatečně protáhnout, nesmí ztratit pružnost. Dokonce i městská zástavba musí být stlačitelná, musí se nechat propínat, zakřivovat a natěsnávat. Tak to alespoň platí na kresbách Oty Prouzy, kde se těmto základním zákonům podřizuje každý zobrazený tvar.
Koneckonců, čím jiným je art brut, než právě říší zákonů, které si našly bezvýhradně oddané vykonavatele? A Prouza patří mezi ty tvůrce, v jejichž tvorbě můžeme vůbec nejpřesvědčivěji zaznamenat spoluúčast jakési těžko vysvětlitelné, ale přitom nezpochybnitelné, až nadosobní nutnosti, která „zadává“ zároveň téma i styl. Není to vlastně nic menšího než světonázor – základní tvůrčí nazření, prvotní vhled do uspořádání všeho, co je, a nezadržitelná potřeba vepsat se do všeho, co vzniká.
Rok po výstavě Crossroads v Muzeu Montanelli, kde byl Ota Prouza poprvé představen veřejnosti, vyšel ve 105. čísle Revolver Revue (zima 2016) obsáhlý blok jeho kreseb s průvodními texty od Ivany Brádkové a Jaromíra Typlta. (Foto Ivana Brádková)
Související stránky: Revolver Revue, obsah čísla 105 – Crossroads v Muzeu Montanelli.