Rubriky
Blog

Sem tam si cuknou

Posedlý obrazem, jak rozvířený podzimní roj mušek prudce “ucukne vzhůru“, zahlédl jsem při hledání těch nejpřesnějších slov zcela bezděčně Ivana Achera, jak pozoruje cuknutí vyrojených včel. A říkám-li bezděčně, znamená to: jeho báseň O tom, kdy se cukne roj jsem zcela jistě četl, to musím přiznat, svůj cyklus Rybí prsty mi před pár lety určitě posílal. Možná se to jeho “cukne roj” někde v mé paměti tiše uložilo a pak se mi při psaní vrátilo ozvěnou, kterou jsem nerozpoznal… Těžko říct, paměť se zásadně k ničemu nepřiznává. Ostatně, v rozpoložení, ve kterém jsem Ucukne vzhůru psal, jsem zapomněl dokonce i na to, že sám po sobě znovu opisuji slovo “vzhůru” v názvu (viz Zaostřit do vzduchu).
Zůstaňme tedy u toho, co je psáno: já můžu své “cuknutí” datovat nejdále do podzimu 2013, Ivan možná až do roku 1997. Netajím a zveřejňuji.

Ivan Acher
O tom, kdy se cukne roj

Zdá se že už na řadě
desátá je bída
jak i slepý cítí dlaně
těsně nad ramenem.

(z cyklu Rybí prsty, zřejmě už okolo roku 1997)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *