25. května 2016 uplynulo přesně 80 let ode dne, kdy Novou Paku zavalila nečekaná povodeň. Okolní vrchoviny nezachytily vodu z náhlé průtrže mračen. Není těžké si domyslet, že živel se tu rychle zbarvil do červena.
Povodeň ve městě zažil i sochař Ladislav Zívr a dlouho se pak vracel k okamžiku, který jím otřásl, ale zároveň mu vězel v hlavě jako výzva k plastice, jež by mohla vzniknout:
“Šel jsem s madam a s H. podívat se na tu spoušť.
H. vzkřikne na madam “Heleď – co to tam letí” a ukazuje rukou v jiný směr než v ten, co šel člověk s utopeným dítětem v náručí.
Dítě bylo zabaleno v plátno a forma těla se rýsovala přízračně v mokrém přilepeném plátnu.
Velmi to na mne zapůsobilo.”
(Z deníku 16. 1. 1943, H. by mohl být fotograf Miroslav Hák)
Vkládám sem zároveň nahrávku povídky Povodeň od novopackého básníka Jana Opolského, ale připomínám, že text nemá s povodní v roce 1936 přímou souvislost. Opolského povídka byla zveřejněna už v roce 1916, tedy před sto lety.
Související stránky: Povodeň v Nové Pace.