No a co, vy mladí talenti? Tak jste si tedy dodali kuráže, dorazili jste na moje veřejné vystoupení a před pár desítkami lidí jste mi dali facku. Dokonce dvě, protože o tu druhou jsem si sám nahlas řekl. Takových siláckých kousků si můžete natropit, kolik chcete – vaši avantgardističtí pradědečkové vám pro ně dávno zajistili beztrestnost, takže neriskujete naprosto nic. Vždycky se to dá obhájit jako revoluční projev protestu, na který máte přece jako mladí talenti nezadatelné právo. Na naší literární vísce jste si právě založili na malou proslulost a jistě v budoucnu výhodně zhodnotíte tiché sympatie všech těch, kdo si myslí, že Typlt si takovou facku vlastně zasloužil. Asi ano, protože před lety jsem vykřikoval podobné radikalistické pitominy, jaké teď vykřikujete vy. „Kdo se dopustí umění, tomu dá dada přes držku,“ zvolali jste neohroženě. Doufám, že jste se při tom cítili i dost pohodlně. Protože talentovaní jste, zdá se mi, hlavně na projevy pohodlnosti.
Jak si koledoval…
A jak si vykoledoval…
“Ještě jednou – a šupiny dolů!”
(Za pohotový záznam děkuji Jaromíru Čejkovi: zveřejňuji hlavně jako odpověď na toho “moudivláčka”, kterého ze mě dělají vtipní hoši z A2.)