Stalo se, co se stát muselo. Domluvil jsem se s šéfredaktorem A2, že další básně na str. 2 už vybírat nebudu. Je to důsledek nedostatku tolerance z mé strany. Protestoval jsem proti zveřejňování kritik Jakuba Vaníčka, které vycházejí zcela bez redakce, ať už se v nich o poezii hlásá jakýkoliv nesmysl. Jeho ideologické peskování básníků za to, že místo angažovanosti v ulicích si pěstují květinky na balkóně (parafrázuji, ale moc nepřeháním, obětí byl naposledy básník Martin Stöhr), ovšem redakci zjevně vůbec nevadí. Hlavně, že názor je v souladu s názory. Že je to primitivní zjednodušení, na tom přece nesejde…
Pro jistotu dodávám, že ze strany redakce to nebyl žádný nátlak. Naopak, nátlak vycházel spíše z mé strany: představa, že bych se snadno mohl ocitnout v sousedství nějakého příštího Vaníčkova kádrování, pro mě začala být neúnosná.