„Meč a klíč”
„Křeč a stín”
Tyhle verše se mi při pročítání sbírky Stanislava Vávry Vzkazy na účtence okamžitě propojily, i když je od sebe dělí třináct stránek.
Začetl jsem se do sbírky hned znovu, jestli třeba nenajdu třetí dvojici s podobně krátkým spojením, které by se bezpochyby skvěle vyjímalo na hřbetě vazby starého historického románu.
Jako bych narazil na stopu tajuplné šifry a vnější podoba opožděného básnického debutu – autor 7. dubna oslavil 80. narozeniny – se rázem stala jen zástěrkou určenou naivním důvěřivcům. A odteď už asi bude mým osudem bloudit a marně se dotazovat, jaké je doopravdy poselství Vzkazů na účtence, protože třetí podobnou dvojici jsem nenašel. Ledaže by teď bylo mým úkolem zaměřit se na místa, kde byl možná změněn způsob šifrování. Jedno takové už začínám tušit:
„A portrét opět nevisí rovně
Hodiny kdy se chce tiše klít”
(Stanislav Vávra byl v 50. letech členem surrealistické skupiny Libeňští psychici a účastnil se také veřejných výtvarných akcí s Vladimírem Boudníkem. Jeho sbírku Vzkazy na účtence vydalo letos nakladatelství Biru s doslovem Básníka Ticho.)
Související stránky: Stanislav Vávra – Biru.