Zemřel 25. 5. 1942 v Praze. A těch sedmdesát let od smrti znamená, že jeho básnické dílo bude konečně osvobozeno!
Už na něm nebude ležet tíha autorských práv, které upírsky vymáhají podivné agentury (v tomto případě Dilia) a které si žádný nakladatel nemůže dovolit za zapomenutého básníka zaplatit. Už tak bývá v dost velké ztrátě…
V případě Jana Opolského se v roce 2010 stala vzácná výjimka, když se autorská práva dobrovolně rozhodl zaplatit Václav Cílek, aby mohl vydat výbor Staré lesy.
Ale stejně oslavme ten osvobozující okamžik jako naději, že Opolského básně začnou být znovu tištěny a čteny!
Básníkovo výročí zde připomínám úryvkem z textu Kraj v krvi, otištěného ve sborníku Logos 2011/1-2:
„Rudnou zde hroudy ornice, / jako by země celá / ze svých ran, jichž je bezpočet, / do noci krvácela,” napsal Jan Opolský, Šlejharův vrstevník a přítel, v básni Pozdní večer, zařazené v roce 1936 do sbírky Čtení z hvězd a obelisků. Pokud by se ty verše nevztahovaly ke krkonošskému předhůří, mohlo by propojení představ krve a země působit jako pouhá konvenční metafora, jenže zde jsou zaručeny věrohodným prožitkem. V téže Opolského sbírce se k němu vrací i část básně Předurčení: „Zarudlá půda mojich polí, podivným nachem prolitá, / jako by měla pouze vydat krvavé zrní ze žita”.
číst celý text Kraj v krvi