Pražská literární kavárna Fra oslavuje v těchto dnech šesté výročí svého vzniku. Posílám jim následujícím textem malou gratulaci (ilustrační foto pořídil Martin Vlček).
Večery ve Fra
V kavárně Fra se čte nablízko. Slova míří k sousedním stolům, takže autor se potýká s nepřirozeností své role. Za koho tu je? Jakým právem přiměl všechny okolo, aby ztichli a sledovali ho?
Nakonec přijde potlesk, který jako by snímal všechny viny: potleskem se obvykle uzavírají divadelní představení, takže autor může udělat tečku za svým výstupem, přestat hrát sám sebe a vrátit se ke stolu, kde původně seděl, jako by se nic nestalo. Zábava je brzy v plném proudu.
To předtím, zdá se, byla jen jakási podívaná. Divná podívaná, při které měla velká část přítomných sklopenou hlavu a oči zabodnuté do země. Z výrazů se nedalo rozpoznat skoro nic. Pouze jakési soustředění. Nemělo by se to tedy brát spíš za veřejný poslech?