Poprvé jsem tam četl v roce 1990 a dojmy jsou nezapomenutelné. Letos jsem se tam na Mikuláše vrátil a dojmy jsou ještě nezapomenutelnější. Zřejmě nejenom pro mě, neboť Jaroslav Balvín o tom večeru zveřejnil rozsáhlou reportáž Poetický Mikuláš v Teplicích aneb Z baťůžku zuřivého reportéra. Vynechal jen závěr, u kterého nebyl: to když scénu definitivně ovládli pánové z “radikálního baletu” Vyžvejklá bambule, k jejichž jevištnímu obrazu Pocukrovaný stůl zla v Evropské unii jsem (na rozdíl od nich ovšem oblečený) vytvářel zpětné vazby na elektrifikované ukulele. Balvínův popis toho, co předcházelo, je ovšem úplný a vzácně realistický:
Typlt začal recitovat. Nachmelené publikum, koncentrující se u tří stolů, se přitom začalo trumfovat, kdo do básníkovy recitace vstoupí vtipnější hláškou. Bezkonkurenčně triumfovala Gábina Hauptvogelová s výkřiky typu „Ty pičo!“, „Ty teplická pičo!“ a ještě vtipnějšími, na které si už nevzpomenu. Radim Neuvirt zase Typltovi mezi třetí a čtvrtou strofou jedné z básní uznale oznámil: „Jaromíre, jsi sugestivní a můžeš mít kteroukoli v téhle místnosti.“ Básník působící v „Reichenbergu“ všechny hozené rukavice z publika sbíral a improvizoval, seč mohl. Podpořil se i dublovaným hlasem z CD. Dvojhlas, konfrontace živého a natočeného, který Typlt prezentuje jako „zmutované čtení“, vynikl v Teplicích dobře. Ještě v průběhu produkce ho s pomocí pout „zatkli“ členové baletu Vyžvejklá bambule, kteří si mezitím oblékli triko Policie. Po skončení vystoupení si básník vyčerpaně sedl na lavici, napil se zeleného čaje, zakoulel očima a zeptal se okolosedících: „Takhle to tady probíhá normálně?“ Normálně ne, ale většinou ano, bylo mu řečeno.
Když “křest ohněm”, tak v Teplicích…
Další odkazy: Dekadent Geniální.