(tip na knížku)
Jiří Červenka byl první básník, kterého jsem v životě potkal. Zjevil se mi ovšem incognito, maskován za kastelána. Jako student gymnázia jsem u něj dvakrát o prázdninách průvodcoval na hradě Pecka. O pauzách Červenka s potutelným úsměvem poslouchal moje fantazírování o umění a literatuře, sem tam utrousil nějakou lehce ironickou poznámku, pak se zavřel do kanceláře a bylo slyšet jen klapající psací stroj. Léta 1989–1990. Měl důvod nikomu se nesvěřovat, co tam vlastně píše.
Sbírka Uvidět Znojmo, která Červenkovi letos vyšla v nakladatelství Opus, mimo jiné obsahuje i zápisky a básně z Pecky. Dotýká se ale i mnoha dalších míst a krajin, hospod a nádraží, aby nakonec jako ke svému cíli došla k „titulnímu“ Znojmu. V krátké ukázce, kterou jsem z knížky vybral, se ovšem přidržím těch výhledů do podhůří, při kterých jsme se tenkrát několik měsíců setkávali:
17. března
Dar hradu. Doupě, nebo past? Zvlněná pole. Valy. Zvičina. Milá Staňkova. Promarněn? Ztracen? Nedat se zmást. Jedno se končí, druhé začíná. Kdysi a kdesi. Domov? Nebo jen zdání domova? Tajemné lesy. Červená hlína. Nic už se tady nezmění. A nikdo si na nic nevzpomíná.
Přejít na stránky: nakladatelství Opus – hrad Pecka – básně Jiřího Červenky na internetu