31. března roku 1933 zemřel ve vesnici Brdo u Nové Paky na následky tuberkulózy spisovatel Josef Kocourek.
V lednu příštího roku uplyne sto let od jeho narození. Není třeba příliš složitá matematika k výpočtu, jak krátký mu byl vyměřen život: 24 let. Dílo, které v tom čase stihl dokončit, je ovšem neuvěřitelné co do rozsahu i rozmanitosti: povídky, romány, básně, fejetony… a hlavně asi nejslavnější deníky, vydané v roce 1971 pod názvem Extáze.
Když měl filozof a filmový kritik Karel Thein do ankety časopisu Host vypočíst své největší zážitky z české literatury, v komentovaném výběru krátkých útržků od Weinera, Durycha, Klostermanna, Čapka-Choda nebo Nerudy byla Kocourkovi, „Durychovu obdivovateli s čistším projevem“, věnována pasáž, která velmi dobře vystihuje ten okamžik nenadálého zpozornění při četbě, kdy se text náhle vymyká z předvídatelného seřazení vět a jediným přesným vhledem doslova zaráží dech:
„Proletářský učitel z česko-německého pohraničí píše se strašlivými výkyvy, ale vrcholy jsou velmi vysoko. Viz citát, který představuje formálně klíčovou pasáž z Extáze (deníkové záznamy a jiné texty, jejichž vydání připravil Miloslav Jirda; líčené výjevy se odehrávají v olomoucké nemocnici):
,V Olomouci jsem v pondělí odpoledne líbal v koupelně svou jednadvacátou dívku a na chodbě jsem se setkal s Jaroslavem Durychem, básníkem svého mládí, který mě přišel navštívit a hovořil se mnou u stolu pokrytého ubrusem.´
Přímočarý přechod od přesně počítané dívky k básníku na chodbě načrtává nečekaně bohatý půdorys. A pointa textu (nikoli téma) je úchvatná: ,a hovořil se mnou u stolu pokrytého ubrusem.´ Stačilo by napsat ,a hovořil se mnou o literatuře´ (o politice, učení, zkrátka čemkoli, co je předmětem hovoru, a ne pozorovanou přítomnou věcí) a v textu by zavládla nuda. Ubrus na stole však dramatizuje myšlení a jeho věcnost je schodištěm k literárnímu nebi.“
(Host 5/2007)
K připomenutí díla Josefa Kocourka vyjde v dubnu v časopise Souvislosti tematický blok, který bude obsahovat nekrolog Quido Romana Kociana a texty Ladislava Zívra, Vladimira Zorzuta, Jiřího Červenky, Milana Hubáčka a Josefa Kroutvora.