Je to jen trapný detail, nic opravdu důležitého. Prostě jsem si uvědomil – konečně –, že nejrůznějšího zmatku je ve světě dost i bez mého přičinění, a tak bych ho neměl ještě zvyšovat tím, že budu používat dvě různá jména. Tím spíš, že se to moje vlastní pouhými třemi písmeny liší od jména Typlta Lubomíra, mého bratra, malíře a hiphopového textaře, což je samo o sobě zárukou, že si mě v případě potřeby budou mít lidi vždycky s kým plést.
Jaromír F. Typlt už tedy bude jen Jaromírem Typltem. Škoda, že mu to muselo dojít tak pozdě… Poslední kapkou bylo listování jednou nedávno vydanou výtvarnou knížkou, na které jsem spolupracoval s dalšími autory. Ke korekturám jsem dostal pouze svoje stránky, zbytek měl na starosti editor, který se drobnými detaily příliš nezabýval – a tak jsem jmenován nejprve jako Jaromír Typlt (v obsahu), pak Jaromír F. Typlt (u svého textu) a pak zase Jaromír Typlt (v tiráži). Kde skončila logika, kterou jsem se víc než patnáct let pokoušel zachovávat?
Ta „zarážka“ F. měla být znakem odstupu, zcizení, a držel jsem si ji důsledně pro všechno, co jsem napsal v duchu kritickém, teoretickém, popřípadě publicistickém. V takových textech totiž cítím podstatně menší autorské riziko, člověk není v takové míře vydán práznu a nejistotě, vždycky má tak trochu krytá záda. Nechtěl jsem tyhle dvě polohy směšovat, a tak jsem si uvěřil, že v písmenu F s tečkou mám dostatečně zřetelný přepínací signál.
Poruchové to bylo už delší dobu. Zvlášť v různých odkazech, poznámkách pod čarou, popiskách, přehledech, bibliografických soupisech, nebo když ty dva podpisy měly stát bezprostředně vedle sebe. Vím, že všechen vzniklý zmatek jedním rozhodnutím nesmažu, budu se s ním potýkat ještě celá léta, ale takový už je osud reforem, že žádná není dokonalá. Nejúspěšnější bývá většinou ta nedomyšlenost, která se stane na začátku. Omlouvám se za ni.
(Zkratka TJF je ovšem nadále platná!)
Rubriky