Výtka

Krátce po uveřejnění několika řádků o “unuděné a ufňukané poezii” mi napsal básník Milan Děžinský do vzkazů:
“To je dost snadné říci, že se píše unuděná a ufňukaná poezie. Dělá to kdekdo, já radši, když se hledá ta, která tuto definici – aspoň podle mého vkusu – nenaplňuje.” (www.dezinsky.bloguje.cz)
S tím samozřejmě souhlasím, a budu se napříště brzdit, abych dával takový průchod svému mrzoutství. Pokud bych ho měl splatit uvedením aspoň jediného jména, které mi přináší opakovanou čtenářskou radost, pak je to Božena Správcová. Její knížky (včetně těch obecně spíš pomlouvaných, jako je Výmluva) energii neberou, ale dávají, a tím se pro mě výrazně odlišují od toho, co se dnes tiskne a  velebí.